Gernot Peter o knize básní Johanna Petera a fotografií Petra Moravce

2. 11. 2021

Básník Johann Peter (1858–1935) je v České republice známý pouze mezi příznivci Šumavy, kteří se zajímají o literaturu. Jeho básně nikdy nevyšly česky. Fotograf Petr Moravec z Českých Budějovic vydal česko-německou knihu, v níž představuje své fotografie ze Šumavy spolu s verši Johanna Petera. Gernot Peter, mj. šéfredaktor měsíčníku „Der Böhmerwald“ a člen mezinárodní poroty Šumava Litera, je potomkem básníka. Na Šumavském semináři, který se nedávno konal v Klatovech, představil nejen dvojjazyčnou knihu, ale také své bádání o Johannu Peterovi.

Pozn.: Kniha „Šumava poetická a kouzelná / Der Böhmerwald, seine Poesie und Magie“ získala v roce 2020 Cenu Johanna Steinbrenera za 2. místo v kategorii Výtvarné publikace

Pane Petře, na Šumavském semináři v Klatovech jste představil dvojjazyčnou fotoknihu s básněmi vašeho předka Johanna Petera a fotografiemi Petra Moravce. Jak kniha vznikla?

„V Muzeu Šumavy ve Vídni nás oslovili fotograf Petr Moravec a jeho nakladatel Radek Gális, zda by nebylo možné poskytnout materiál pro tuto knihu. Básně Johanna Petera už byly přeloženy, ale chyběly základní informace o básníkovi. Byl jsem požádán, abych napsal předmluvu. V rozhovoru, který jsme o projektu vedli v Českých Budějovicích, se ukázalo, že kniha byla plánována v češtině. Navrhl jsem vydat ji ve dvou jazycích. Pánové z Budějovic souhlasili a kniha takto vznikla. Byla to jejich iniciativa a rád jsem s nimi spolupracoval.“

Jste přímým potomkem spisovatele Johanna Petera?

"Ne, ale nejstarší bratr Johanna Petera byl můj prapradědeček. Takže jsem jeho pra-pra-pra-synovec, ale měl jsem hodně práce s genealogickým průzkumem jeho osudu a osudu jeho rodiny."

Ve své přednášce jste zmínil několik zajímavých podrobností o básníkovi. Kolik času jste s tím strávil?

"Spoustu. Knihy Johanna Petera jsem začal číst v raném mládí a byl jsem jím naprosto fascinován. Pak jsem dále bádal, šel do archivů a hodně mluvil se současnými pamětníky a příbuznými. Tak postupně vznikaly sbírky dat, fotek a rodinných událostí. Zabývám se tím asi 30 let."

S kým byste srovnal Johanna Petera jako šumavského spisovatele? Nepsal však jen o Šumavě ...

„Psal o Šumavě, ale také o svém působení v Dolním Rakousku jako mladý učitel a ředitel. V zásadě byla jeho hlavní oblastí zájmu Šumava. Johann Peter ale také psal různé články o událostech v celých Čechách a Rakousku. Psal také o místech a spisovatelích. Dá se srovnat se štýrským básníkem Peterem Roseggerem (1843–1918, pozn. red.), který ho objevil a propagoval. S ostatními šumavskými spisovateli bych ho nesrovnával. I když se ve svých krajinářských popisech tak obsáhle nepíše, je Stifterem trochu ovlivněn. Formovali ho především jeho učitelé, včetně Dr. Franze Herolda. Kromě Stiftera a Roseggera bych nenašel žádné spisovatele, kteří na něj měli opravdu silný vliv a kteří by se v jeho stylu dokázali najít."

Ze šumavských spisovatelů je v České republice znám téměř jen Karel Klostermann. Petr s ním asi neměl moc společného?

„Podle mého nejlepšího vědomí tam nebyl žádný známý ani osobní vztah. Znal se s jinými spisovateli, byl například v osobním kontaktu s básníkem Zephyrinem Zettlem (1876–1935, pozn. red.) – ale i s jinými spisovateli. To se můžeme dočíst i v jeho časopise Der Böhmerwald‘, který vycházel na přelomu století. Mnoho z těchto známostí je tam zdokumentováno, i když si myslím, že se to týkalo především písemného kontaktu.

Johann Peter pocházel z Bučiny. Dnes tam zbyla jen jedna budova, která však byla přestavěna až po pádu železné opony. A je tam i malá kaplička. Jaké to bylo, projít se tam v jeho stopách?

„Bylo velmi vzrušující, když jsem byl na Bučině poprvé a jeho vnuk, který žije ve Vilshofenu u Pasova, mi ukazoval základní zdi domu, kde se narodil. Je tam vidět pár kamenů, je tam koryto s fontánou, rostou tam některé květiny z květinové zahrady, kterou opečovávala jeho matka. Dům byl srovnán se zemí jako ostatní domy v tomto místě. Dodnes jsou vidět základy a zbytky sklepních kleneb. Připadalo mi velmi vzrušující toto vše objevovat a zkoumat. O to milejší pro mě bylo, když byla před pár lety na místo jeho narození umístěna pamětní deska k jeho 150. narozeninám.“

Johann Peter působil také na „chlapecké základní škole“ v Prachaticích. Jsou v muzeu nebo archivu doklady které by připomínaly jeho působení ve městě?

„To je záležitost, kterou by bylo třeba ještě prozkoumat v archivu v Prachaticích. To, co dělal v Prachaticích, popsal ve svých knihách a v mnou zmíněném časopise. Časopis vycházel v Prachaticích na přelomu předminulého a minulého století. Bylo to vlastně jedno z jeho hlavních děl, které obsahovalo nejen vlastní příběh, ale dokumentovalo i spoustu tehdejšího kulturního života. Zda jsou v prachatickém archivu ještě písemnosti, nevím. Víme, ve kterém domě tam bydlel. Ale to, jak se tam mohl zvěčnit v kulturním životě, by se muselo ještě hlouběji prozkoumat.“

Vybíral jste sám básně, které vyšly v nové fotoknize?

“Básně vybral fotograf Petr Moravec, přeložil je už Jan Mareš. Jana Mareše bych označil za žijící legendu Jihočeské knihovny. Před lety přeložil výběr z Petrových básní. Bylo nám jasné, že do svazku chceme zařadit jen ty básně, které už byly přeloženy do češtiny. Český čtenář tak získává dojem i z poezie Johanna Petera. Za zmínku stojí, že Jan Mareš nepřekládal básně doslovně, ale tak, aby se verše na jednu stranu rýmovaly a na druhou stranu velmi emotivně vyjadřovaly to, co chtěl básník vyjádřit.“

Fotil Petr Moravec přímo pro dané básně, nebo ty fotky existovaly již předtím?

„Petr Moravec fotil předem. Shromáždit tyhle krásné záběry přírody, jako to udělal on, je časově náročné a záleží na počasí, či denní době. Když si básně poprvé přečetl, sám řekl, že přesně vyjadřují náladu jeho fotek. Proto chtěl spojit obrázky s básněmi. Sám pak provedl výběr, takže k příslušným básním byly přidány odpovídající fotografie, které nejlépe vyjadřují náladu veršů.“

Znáte všechna místa, která jsou na fotkách vidět?

"Většinu z nich ano. Krajina v Národním parku Šumava je nádherná.“

Kniha byla uvedena v Českých Budějovicích, ale pak začalo období koronavirových restrikcí. Jaké byly dosavadní reakce na fotoknihu?

„Reakce byly veskrze pozitivní, protože kniha byla vyrobena ve vysoké kvalitě. Akce v Budějovicích koncem podzimu 2019 měla hojnou účast a zaznamenala velmi pozitivní ohlas v tisku. Jak říkáme v Rakousku, kniha šla na odbyt jako teplé housky na krámě. Všechny výtisky, které jsem koupil pro Šumavské muzeum ve Vídni, byly ve velmi krátké době vyprodány. Nepochybný prodejní úspěch. O dalších plánech by vám si více řekl Petr Moravec. Ale kniha je stále k dispozici v obchodech."

Jmenuje se „Šumava poetická a kouzelná“ a lze ji objednat v Muzeu Šumavy: boehmerwaldmuseums@aon.at. Více se o knize dozvíte také na webu autora.

autor: Martina Schneibergová
zdroj: Radio Prague International

Odkaz na pořad v archivu ČRo.